Tématem článku je hospodaření podniků různých výrobních zaměření se základními živinami – dusíkem, fosforem a draslíkem. V grafech je uvedeno porovnání průměrného množství NPK, přepočtené na hektar orné půdy, které je v rámci hnojení přivedeno do půdy v průběhu jednoho kalendářního roku. Dále je zobrazena bilance, která odráží množství živin zůstávající v půdě na konci vegetace. Podniky polní výroby mají pouze malý podíl živočišné produkce, a tedy i menší podíl krmných plodin nebo luk a pastvin. I proto hnojí převážně minerálními hnojivy. Pěstují naopak vysoký podíl plodin s vysokým požadavkem na hnojení a vysokým výnosem. Podniky orientované na produkci mléka hnojí organickými i minerálními hnojivy. Kombinují pěstování produkčních (s vysokými nároky na hnojení) a krmných (s nižšími nároky) plodin. Pro podniky orientované na chov skotu, ovcí, koz a ostatních přežvýkavců je charakteristický nižší podíl orné půdy a vyšší zastoupení krmných plodin (včetně jetelovin nebo jetelotravních směsí). Tím je pak ovlivněn výpočet dávek přepočtený na hektar orné půdy. Podniky tohoto výrobního zaměření využívají především organické hnojení (hnůj), kterého mají dostatek, a díky vyššímu podílu jetelovin počítají s nižšími dávkami dusíku. Smíšená výroba v sobě kombinuje ve vyrovnaném podílu rostlinnou a živočišnou produkci. Podniky používají minerální i organické hnojení. Ornou půdu dělí díky rozmanitosti produkce na produkční a krmné plodiny, ale krmných je obvykle méně než u podniků orientovaných na chov zvířat.

Ekonomika výkrmu kuřat byla v průměru za sledovaný soubor ztrátová s výjimkou roku 2018, což bylo ovlivněno nízkými realizačními cenami v souboru podniků, které nepokrývaly výrobní náklady. Podpory směrované do sektoru drůbeže významně zlepšily ekonomiku výkrmu kuřat. Výkrm kuřat byl s dotací ziskový v letech 2016-2018, avšak v roce 2019 nestačily podpory k dosažení zisku. Pro rok 2020 se předpokládá, že po započtení podpor bude výkrm kuřat rentabilní.

V první části článek představuje u vybraných druhů aktuální situaci na trhu ve světě, v Evropě a v České republice. V druhé části se článek věnuje ekonomice pěstování vybraných druhů v České republice. Mezi vybrané druhy patří jablka, hrušky, třešně, višně a švestky.

V době, kdy se česká ekonomika vyrovnává již druhým rokem s pandemií, nelze vynechat ze sledování jedno z klíčových odvětví, jímž je potravinářský průmysl, který významně přispívá k zajištění základní nabídky na maloobchodním trhu. Jde o lidskou výživu, která v době zdravotních problémů značné části obyvatelstva je mimořádně důležitá. Článek bude však věnován ekonomice tohoto odvětví ve zmíněném období, protože i ta má svůj nesporný význam a podmiňuje výkonnost všech odvětví, potravinářství nevyjímaje. V této době však musíme vycházet pouze z předběžných dat Českého statistického úřadu (ČSÚ), a to konkrétně za 1. Q 2021. Úvodní část článku bude informovat o celkovém stavu české

ekonomiky, pak bude pojednáno o komparaci potravinářského průmyslu se zpracovatelským průmyslem v hlavních dostupných indikátorech a dále strukturálním aspektům hodnoceného odvětví.

Maso a masné výrobky tvoří významnou část spotřeby potravin v ČR. V posledních letech však dochází ke změně spotřebitelských preferencí. Stále větší důraz je kladen na environmentální a etické otázky chovu hospodářských zvířat, ale i produkce masa a masných výrobků (Bonnet a kol., 2020). V Evropě rostou tržby z prodeje biovýrobků, zvyšuje se podíl lidí s alternativním spotřebním chováním v podobě flexitariánů, vegetariánů či veganů zejména mezi nejmladší generací spotřebitelů (De Backer a Hudders, 2005). Zatímco v rozvíjejících se ekonomikách spotřeba masa (v kg na obyvatele za rok) roste v důsledku růstu příjmové úrovně obyvatel (Meade a Rosen, 2013), v rozvinutých zemích spotřeba masa klesá (Santeramo a kol., 2018). Jednou z příčin poklesu spotřeby masa v rozvinutých zemích je velká heterogenita vnímání produktových atributů, které ovlivňují užitek pro spotřebitele a ochotu platit za specifické atributy masa a masných výrobků (Gracia a de-Magistris, 2013), dále pak zvýšený zájem o zdravotní, ekologické a etické dopady spotřeby masa (Vanhonacker a kol., 2013; Mathijs, 2015).

Článek se zabývá porovnáním ekonomiky chovu prasat ve vybraných zemích EU v letech 2017-2019. Průměrné výsledky zemí EU byly srovnány také s výsledky 1/3 nejlepších farem ve Francii, Dánsku a České republice. Pro nalezení hlavních rozdílů v jednotlivých zemích byly zkoumány vybrané nákladové položky a nejdůležitější ukazatele intenzity.

Na začátku roku 2021 v Ústavu zemědělské ekonomiky a informací zahájen výzkumný projekt, jehož cílem je prozkoumat souvislost vnějších a vnitřních podnětů společně s charakteristikami podniku s volbou proti rizikové strategie. Zmíněný projekt byl zpracován s využitím metod kvantitativního výzkumu. V tomto článku byl zpracován obsah a předběžné popisné výsledky prozatím plynoucí ze získaných dat.

Vzhledem k rostoucímu trhu biopotravin v Evropě i v České republice roste i potřeba informací o jeho stavu a vývoji. Ústav zemědělské ekonomiky a informací (ÚZEI) sleduje vývoj trhu s biopotravinami v ČR od roku 2009. Text je věnován celkové situaci na trhu s biopotravinami v ČR v letech 2009-2019 a prezentuje základní tržní ukazatele. Výsledky uvedené v tomto článku vycházejí z údajů získaných z dotazníkového šetření mezi výrobci a distributory biopotravin.

Pro získání výstupů srovnatelných s výsledky zemědělských podniků šetření FADN byl na základě dat šetření „Small FADN“ vypočítán soubor vybraných ukazatelů Standardního výstupu EU. Definice Standardního výstupu FADN je přesně dána metodikou EU. V rámci šetření „Small FADN“ bylo však nutno tuto metodiku částečně modifikovat u těch ukazatelů, kde údaje potřebné pro výpočet daného ukazatele dotazník z důvodu zjednodušení neobsahoval nebo nebyl u tohoto typu farem zjistitelný. Podniky byly zařazeny dle oficiálního klasifikačního systému zemědělských podniků EU, který umožnil podniky roztřídit podle ekonomické velikosti a výrobního zaměření. Hospodářské výsledky nejmenších zemědělců potvrdili trend snižování intenzity produkce v závislosti na velikosti zemědělce, nicméně hodnoty produkce přepočtené na hektar zemědělské půdy byly u výrobního zaměření smíšená výroba a chov skotu, ovcí a koz srovnatelné s většími zemědělci ekonomické velikosti V. – VI. Produktivita vstupu práce je však u „small“ zemědělců výrazně nižší, což je částečně ovlivněno tendencí těchto zemědělců nadhodnocovat množství pracovních hodin věnovaných zemědělské výrobě. Výrazně vyšší intenzita výroby a produktivita práce se projevuje až u větších subjektů fyzických osob ekonomické velikosti VII. – IX. ze standardního šetření FADN. Čistá přidaná hodnota přepočtená na hektar zemědělské půdy (ČPH/ha) je u „small“ zemědělců srovnatelná s většími subjekty díky srovnatelné výši podpor a je rovněž u sledovaných výrobních zaměřeních vyrovnaná. Vyšší hodnotu celkového průměru ovlivňuje pár subjektů s intenzivnější produkcí (vinaři a ovocnáři). Hodnota čisté přidané hodnoty přepočtená na pracovníka (ČPH/AWU) je u „small“ zemědělců velice nízká a shodně i s většími zemědělci ekonomické velikosti V. – VI. nedosahuje dostatečnou úroveň pro zabezpečení hlavního příjmu zemědělce. ČPH/AWU je hlavním indikátorem příjmu zemědělce a z grafu vyplývá, že u nejmenších zemědělců je nedostatečná, mimo jiné i proto, že považujeme u těchto subjektů zemědělskou činnost jen za doplňkový zdroj příjmu. Ekonomická velikost VII. je bodem zlomu pro dosahování efektivní zemědělské výroby a dostatečného příjmu zemědělce. Pilotní projekt prokázal proveditelnost šetření u nejmenších zemědělců registrovaných v LPIS a ukázal cestu automatického nahrávání některých položek z oficiálních zdrojů i do standardního šetření FADN.

Článek popisuje význam těžko pojistitelných rizik a současné nástroje řízení rizik v ČR. Mezi tyto nástroje patři pojištění a ad hoc podpory. Z článku je patrné, jak je pestrá nabídka na trhu se zemědělským pojištěním a kolik finančních prostředku bylo využito v uplynulém roce na ad hoc podpory. Zároveň je v článku popsán alternativní nástroj, a to je fond těžko pojistitelných rizik.

Kniha představuje nový pohled na hodnocení životaschopnosti farem v českých oblastech s přírodními znevýhodněními. Zaměřuje se na vyjádření a měření ekonomické životaschopnosti a udržitelnosti v zemědělství, hodnotí a navrhuje možná řešení pro měření životaschopnosti v oblastech s přírodními znevýhodněními. Na základě konkrétních výsledků výzkumu se zabývá i relevantními otázkami přístupů k volbě metod umožňujících vyšší objektivizaci výsledků z hlediska hodnocení hospodaření zemědělců v méně příznivých oblastech v podmínkách České republiky. Část publikace je věnována historickému kontextu vývoje problematiky na evropské i české úrovni, a to včetně charakteristiky finanční podpory podniků v méně příznivých podmínkách po roce 1948, po r. 1898 a následně i po vstupu do EU v rámci aplikace evropské koncepce podpory hospodaření v méně příznivých oblastech České republiky. Významná část knihy je zaměřena na pojetí životaschopnosti zemědělských podniků, jejímu vymezení a modelování. Z hlediska východisek a zaměření vlastního výzkumu, včetně zdůvodnění volby postupu řešení, jsou zde vymezeny, diskutovány a hodnoceny možné přístupy jakož i ukazatele relevantní pro vyjádření ekonomické životaschopnosti a příjmové úrovně podniků v zemědělství. Za účelem specifikace ekonomické životaschopnosti farem je vytvořen ukazatel Farm Economic Viability založený na čisté přidané hodnotě upravené o pachtovné, nákladové úroky a oportunitní náklady kapitálu vztažené ke mzdovým nákladům a oportunitním nákladům práce. Vlastní modelování životaschopnosti a identifikace významných faktorů je provedeno pomocí logistické regrese. Na základě rešerše je proveden výběr faktorů, které mohou životaschopnost ovlivňovat, ty jsou pak v empirické části testovány. Za nejvýznamnější faktory ovlivňující klasifikaci farem na životaschopné a neživotaschopné považujeme produkčně nákladové ukazatele, především pak nákladovost produkce, produktivitu kapitálu a práce, dále pak výrobní zaměření farem. Za nevýznamné faktory lze označit např. podíl ostatní produkce, nebo hektarovou výměru podniku. Výsledky ukazují rozdíly v úrovni životaschopnosti mezi jednotlivými typy znevýhodněných oblastí, zároveň je dokladován rozdílný vliv faktorů ovlivňujících životaschopnost v těchto oblastech. Navrhované přístupy měření a modelování životaschopnosti rozšiřují stávající používané postupy a poskytují tak další vhled do ekonomiky farem hospodařících v méně příznivých oblastech. Zvolené postupy umožňují též identifikovat kritické meze proměnných a odhadnout tak rizikové hranice signalizující menší životaschopnost farem.